Antonín Přidal

MED

Antonín PŘIDAL

Odstranění včel z medných plástů. Při této činnosti hrozí v beznůškovém období vyvolání velmi silného slídění či dokonce loupeže. Proto je důležité nenechávat volně ložené plásty v transportních bednách či nástavcích a připrývat je včelotěsně víky či mokrými plachetkami (obr. 6). Rovněž je důležité pracovat velmi rychle, proto je třeba si práci před otevřením úlu dobře promyslet a zorganizovat tak, aby úl byl otevřený co nejkratší dobu. Rovněž místnost, kde medobraní probíhá, musí být včelotěsně uzaviratelný.	Obr. 6: Mokrá plachetka.
Obr. 7: Smetáček k ometání včel.	Nejstarším a stále nejvíce užívaným způsobem odstranění včel z medných plástů je ometání včel smetáčkem (obr. 7) do rojáku. Po ometení pak včel vracíme zpět do úlu náběhem před česno či vysypáním přímo do úlu přes prázdný nástavek. Někdy se včely ometají ihned zpět do úlu během odebírání medných plástů. Ometání může včely dosti dráždit, a proto se u bodavějších včelstev doporučuje smetáček namočit - včely pak méně dráždí (nenamáčet příliš, aby se pak nedostalo do medu větší množství vody).
Pokud je k dispozici dostatečné množství rezervních medníkových souší, je možné použít tzv. výkluzy (obr. 8). Výkluz je výlisek z umělé hmoty, uvnitř které vede chodbička, jíž mohou procházet včely pouze jedním směrem. Tento výlisek se zabuduje do vhodné přepážky (sololit, fólie) a vloží se pod nástavek, který hodláme zbavit včel. Při této operaci je vhodné zároveň pod výkluzy umístit nástavek se soušemi, aby včely opuštějící nástavek se netlačily v prostoru pod ním. Obvykle za 24-48h můžeme nástavky plné medu odvážet k vytáčení. Podmínkou je, aby v nástavku zbavovaném včel nebyl žádný plod, jinak včely nástavek neopustí. Zároveň je důležité uzavřít očko ve vyprazdňovaném nástavku, protože zejména v obodobí bez snůšky by mohlo dojít k vyloupení nástavků.	Obr. 8: Výkluzy.
Velkou produktivitu práce má metoda odstraňování včel pomocí tlaku vzduchu. Takto lze dokonce vyfouknout včely bez toho, aniž by byly plásty z nástavků vytahovány (obr. xx). Metody se využíví proto zejména tam, kde existuje návaznost na vytáčení celých nástavků. Problémem vyfukování včel z nástavku je, že pokud se nepoužívá mateří mřížka, dochází ke zvýšeným ztrátám matek. Ale i při používání mřížek se stane, že matka do medníku pronikne. Při ometání smetáčkem je tento druh ztráty matky vzácným jevem. Rozhodně není možné vyfukovat včely z nástavku nasazeném na úlu. Nástavek se musí položit nad vhodnou nádobu, kterou lze po každém včelstvu vysypat na náběh před včelstvo. Vyfukovače mají uspokojivou účinnost do výšky rámků 240 mm a u rámků s úzkou dolní loučkou.	Obr. xx: Odstraňování včel z nástavku pomocí tlaku vzduchu.
Obtížné sklepávání a smetání včel z plástů bylo snahou nahradit rovněž vypuzováním včel z medníků pomocí repelentních látek, protože je to velmi snadné a praktické - plachetka nasáklá repelentem se položí na rámky do medníku. Většina těchto repelentních látek je však zdravotně závadná či ovlivňuje chuť medu a zanechává rezidua ve vosku (kyselina karboxylová, benzaldehyd, nitrobenzen, anhydrid kyselina propionové aj.; DAHARU & SPORNS, 1984). Žádná z těchto látek v ČR a ani EU není hygieniky schválena.
Odvíčkování je proces, ve kterém se odstraňuje tenká vrstva vosku, která uzavírá plné buňky medu - jde o časově nejnáročnější část celého procesu medobraní. Nejvíce používanou metodou je tzv. strhávání víček (obr. 11) pomocí odvíčkovací vidličky (obr. 9). Jde o ruční práci značně namáhavou. Proto zde vznikly snahy tuto práci usnadnit. Jednou z možností je vyhřívaná vidlička - hoblík (obr. 12). U polorámků se používá tzv. nože (obr. 12), pomocí kterého se víčka seříznou do hloubky vymezené loučkami; některé jsou dokonce elektricky vyhřívané s použitím termostatu. K ručnímu odvíčkování se používají odvíčkovací stoly (obr. xx).
Obr. 9: Odvíčkovací vidlička	Obr. xx: Odvíčkovací stůl
Obr. 10: Poloautomatické řetízkové odvíčkovače.	Strojové odvíčkování nerovných povrchů plástů bylo vyřešeno pomocí řetízkových odvíčkovačů (obr. 10). Jde o řetízky umístěné na proti plástu se otáčející hřídeli, které při určitých otáčkách strhávají víčka z plástu a jsou schopny se přizpůsobit drobným nerovnostem plástu, aniž by přitom odstraňovaly nadměrná množství vosku a medu (obr. 14). Přesto všechno při mechanizovaném odvíčkování je třeba víčka zbavit přebytečného medu - ať už odstřeďováním či vymačkáním na šroubu (obr. 15a + b). Při každém způsobu odvíčkovaní vznikne však směs medu a vosku. Separace je nejednodušší zahřátím na 70°C, kdy vosk vystoupá nahoru. lze použít i vysokotlaký lis. Macerace víček se používá při domácké výrobě medoviny.
Obr. 11: Odvíčkování odvíčkovací vidličkou	Obr. 12: Elektricky vyhřívaný hoblík
Obr. 13: Odvíčkovací nože	Obr. 14: Schema řetízkového odvíčkovače
Obr. 15: Mechanizované zbavování víček od přebytečného medu pomocí šroubu

Vytáčení. Nejstarším způsobem technologií získávání medu bylo lisování celých plástů s medem (a části i s plodem). U řídkých medů se někdy využívalo i tzv. vykapávání medu. Dnes už se však ve vyspělých zemích používá pouze odstředivé síly. Med se získává v odstředivkách, kterým říkáme medomet. Do medometu se vkládají odvíčkované plásty a podle konstrukce koše medometu se vytáčí obě strany plástu postupně či najednou. Buňky nejsou kolmé na svislou osu plástu - jsou mírně nakloněné směrem nahoru (obr. 16). Proto je důležité, aby podélná osa buněk byla co nejvíce souběžná s osou odstředivé síly. Na níže uvedených schématech (obr. 17) jsou znázorněny základní možnosti konfigurace rotující části medometu a způsoby vkládání rámků. Například u tangenciálního medometu je možné po vložení rámků vytáček plásty pouze jedním směrem vzhledem k náklonu buněk a jednotlivé strany se vytáčejí postupně. Radiální medomety a paralelnotangenciální medomety vytáčejí plásty z obou jejich stran současně. Do košů se vkládají tak, že horní loučka je vždy blíže k obvodu medometu a dolní loučka k ose medometu. Podmínkou použití radiálních a paralelnotangenciálních medometů je nízká rámková míra a ne příliš husté medy. Spodní část rámků totiž má ve srovnání s horní částí rámku výrazně nižší obvodovou rychlost a tím i menší úroveň odstředivé síly. Při vysokých rámcích by tedy nedocházelo k vytočení dolní části plástu a při zvýšení otáček zase ke zborcení díla. V malochovech jsou nejvíce rozšířeny medomety tangenciální 3-4 rámkové. V chovech nad 30 včelstev jsou už častější medomety zvratné kvůli jejich zvýšenému výkonu - při vytáčení druhé strany plástu není třeba vytahovat rámek z koše, ale pouhou změnou směru otáčení se otočí i koše tak, aby se vytočila i druhá strana plástu. Zvratné medomety navíc mají tu výhodu, že na začátku vytáčecího programu je fáze předvytáčení; tzn. při nízkých otáčkách se nejprve obě strany plástu předvytočí, takže se plástům odlehčí a ty se pak při plných otáčkách medobraní nebortí. Důležité je též vyřešit absolutní přilehnutí rámku k plástové kapse. Do medometů paralelnotangenciálních s vodorovnou osou otáčení se vkládají celé nástavky i s rámky - nejvyšší výkonnost. (viz. fotografie medometů). Existují však i paralelnotangenciální medomety se svislou osou vytáčení, kam se vkládají jednotlivé rámky a zvyšuje se kapacita medometu při zachování relativně malého objemu medometu. Navíc zde působí na vytočení medu vzniklý specifický podtlak.

Obr 16: Stavba plástu v příčném řezu

Obr: 17:

Otáčky medometu jsou různé, obvykle v závislosti na pevnosti díla (tedy jeho stáří). Teplota v místnosti, kde se vytáčí (přehlédneme-li potřeby obsluhy) by neměla překročit 30°C, jinak je velmi vysoká pravděpodobnost zborcení díla. Zejména dílo panenské se bortí, a proto raději toto dílo nevytáčíme bezprostředně po jeho vyjmutí ze včelstva a necháme jej nejprve vychladnout. Zvratné a radiální medomety bývají z výše uvedených důvodů programovatelné nastaví se doba vytáčení v závislosti na hustotě medu a aktuální teplotě. Další detaily jsou náplní cvičení.

V provozech čítajících stovky včelstev není možné provádět jednotlivé činnosti odděleně. Tyto provozy jsou vybaveny medárenskými linkami. Tyto linky přejímají připravené nástavky i s medem a všechny úkony jsou automatizovány (viz. příklad medárenské linky).

Vytočené plásty se mohou dávat zpět do včelstev na očištění, ale pokud jsou dobře vytočeny, dílo není staré a zároveň není nutné je vracet do včelstev, mohou být uschovány do období růstu včelstev (tzv. vlhké skladování). Matky totiž takové plásty přednostně a rychle zakladou, čímž lze tlumit sklon k rojení. Pokud plásty necháme mimo včelstvo, je nezbytné je ošetřit proti zavíječům (viz. vosk). Bylo zjištěno, že med uložený do vlhce uskladněných plástů krystalizuje po vytočení mnohem jemněji-kvalitněji, než med uložený do plástů suchých-očištěných před uskladněním včelami (DYCE, 1975).

Obr. 18:
Mírnění včel pomocí kouře.

Během medobraní může dojít k poškození kvality medu - jeho kontaminaci. Kromě zmíněných nepovolených repelentních látek jistou roli hraje i nadměrné používání kouře během práce se včelstvy (obr. 18). Med může být kontaminován v takovém případě větším množství sazí. Abychom mohli použití kouře omezit na minimum, plánujeme období medobraní na dny s vhodným, tj. slunečným, počasím.

Další kontaminace mohou vzniknout během vlastního vytáčení. Znečištěný medomet či různé nádoby mohou být zdrojem mikrobiální infekce (zejména houby; PÉREZ-ATANES, SEIJO-COELLO & MÉNDEC-ALVARES, 2000).

Obr. xx: Cezení medu s topnou vložkou.