LOVCI MEDU RÁDŽIOVÉ

V Nepálu jsou známi jako „medoví lidé“ a ostatní Nepálci mají sklon dívat se na ně svrchu. Jejich domovinou je planina Terai, což je pás subtropického lesa mezi Himálajem a indickou hranicí.

            Příslušníků kmene Rádži je asi 3000, ovšem těch, kteří stále udržují kočovný způsob života, je mnohem méně. Dokonce méně než dvě stovky lidí dodnes putuje z tábořišť na březích řek, kde loví ryby, do lesních tábořišť, kde se věnují sběru medu lesních včel. Jejich život se točí kolem ryb a včel, nestarají se o svou minulost, netrápí se budoucností a nestaví si trvalé příbytky. Neshromažďují žádný majetek a putují tam, kam je včely vedou. Moderní doba zatím jejich životy příliš nezměnila.

POSVÁTNÉ   STROMY

            Za posvátné jsou u Rádžiů považovány mnohé stromy, výlučné postavení mezi nimi ale zaujímá Radža Simal - „král stromů“. Stojí uprostřed kvetoucí mýtiny a jako nepřemožitelný vládce lesa se vypíná až do výšky padesáti metrů. Jeho obvod měří u země jedenadvacet metrů a jeho větve umožňují budovat včelstvům své plásty v úctyhodném počtu. Radža Simal je ke svým „dětem“, Rádžiům, neobyčejně štědrý a ti k němu chovají patřičnou úctu. Předtím než se vypraví do jeho majestátní koruny, koná se obětní slavnost.

            Ne všichni Rádžiové se ale dokáží v korunách vysokých stromů bezpečně pohybovat. V třicetičlenné skupině Rádžiů jsou pouze tři sběrači medu. Jsou to muži na vrcholu svých sil, kteří jsou si dobře vědomi nebezpečí svého počínání. Berou jej ale s filozofickým klidem: „Je-li život člověka u konce, pak tedy spadne dolů.“ Nikdy však bezhlavě neriskují.

VYSOKO NAD ZEMÍ

            Maskey, Bahadur a Ram jsou těmi, kdo pravidelně šplhají do korun vysokých stromů za medem vytvořeným velkými divokými himálajskými včelami Apis dorsata. Chrání je při tom pouze jejich oděv: turban, přepásaná blůza a kalhoty. K jejich výstroji patří ještě rybářská síť, již si nahoře částečně kryjí obličej. V kůře stromů si vysekávají jakési stupy, po nichž velmi rychle a obratně šplhají vzhůru. Závrať je patrně tím nejmenším nebezpečím, s níž se musejí vypořádat.

            Na to, aby se vůbec mohli přiblížit k plástu, musejí použít hoka - pochodeň vytvořenou ze svazku suchých větviček a čerstvého listí, která je zdrojem hustého dýmu. Sběrači ji mají zavěšenou na krku. V uších jim zní bzučení rozzuřených včel, do očí je štípe hustý kouř, a oni se ve velkých výškách kradou po větvích k hnízdům. Jakmile se sběrač dostane dostatečně blízko, použije lano, s jehož pomocí uvolní část s medovými plástvemi. Rádžiové si dávají pozor na to, aby nezničili celé hnízdo. Otevírají pouze tu jeho část, ve které se nachází med, a tak jsou schopni sebrat z každého včelstva několik snůšek medu předtím, než se včely vyrojí a založí si hnízdo jinde. A pak je, stejně jako jejich předci, následují.

            Kromě medových pláství sbírají tito lovci také včelí plod. Po upražení a ochucení se larvy změní v chutný a velice výživný pokrm, který Rádžiové neobyčejně milují. Jakmile se sběrači zmocní kořisti, uloží ji do koše, který na laně spustí k pomocníkům čekajícím u kmene stromu.

ČEKÁNÍ  NA  MED

            Ze země je postup sběračů sledován s velkým zaujetím. Mezi přihlížejícími jsou i pomocníci s novými pochodněmi. V případě potřeby je přiváží na lano a sběrači si je vytáhnou nahoru. Pomocníci také odebírají koše plné pláství medu spuštěné  na zem. Plástve se vymačkávají, aby med mohl vytékat a byl lákavější pro vesničany, kteří se přišli na sběr podívat. S nimi Rádžiové směňují med za rýži, zeleninu a alkohol. Takto získané zboží si mezi sebe rozdělí členové radžijské skupiny rovným dílem.

            Rádžiové následují jediný zdroj svých příjmů, jedinou věc, kterou mohou nabídnout ke směně - med. Jestliže se včely stěhují, stěhují se i Rádžiové. Začátkem jara však včely planinu Terai opouští a pro sběrače nastává mrtvá sezóna. Jejich zájem se obrací k rybaření.

OHROŽENÁ   SVOBODA

            Začátkem jara se Rádžiové vydávají na řeku. Plují ve svých nawa, kánoích z vydlabaných kmenů stromů.  Pádlují proti proudu řeky a na místech vhodných k rybaření rozbíjejí tábor. K jejich nejcennějším úlovkům patří nere, což je velká sumcovitá ryba, která může vážit až 50 kilogramů. Takovému úlovku předchází perný boj a po návratu do tábora bývá důvodem k oslavě. Rybaření zajišťuje po část roku Rádžiům obživu. Většinu ryb spotřebují sami, přebytky pak vyměňují za jiné zboží.

            Rybaření a sběr medu - tak vypadá život příslušníků kmene Rádži. Život  ze dne na den, bez starostí o hmotné statky, vymezený tvrdou prací. Život velice blízký původním lovcům-sběračům. Počet těch, kteří takový život žijí, ale neustále klesá. Většina Rádžiů je již usedlých a ti ostatní je zřejmě budou muset následovat.  Ostatní Nepálci se totiž začínají na planině Terai usazovat a některé „medonosné“ stromy již patří farmářům. A jako všude na světě, i tady pomalu mizí základní podmínka existence kočovných sběračů - lesy.